Víte, jak zastavit osla?

O tom, že osel stojí a nehne se, bylo napsáno, namalováno a natočeno spousta vtipů. Že ale osla není možné ani zastavit, když nechce, to už většinou tak vtipné není. Tedy pokud na tom oslovi nesedí Vaše dítě a vy se nechystáte fotit.

U Ramsau u chaty Fliegenpilz jsou zaparkovaní oslíci, u nich „návod na obsluhu“ a bičík. V chatě nahlásíte, že se jedete projet, ukážete letní kartu hosta (projížďka je pak zdarma) a vyrazíte. Takže jdeme do toho.

Děti jsou nadšené, my jsme zvědaví, jak to proběhne. A tak nastala „rodinná zábava“ podle osla. Na ťuknutí bičíku se oslík poslušně rozešel, ale jenom jeden. Dcerka s tatínkem zůstává daleko vzadu.

No nic, počkáme na ně. Jenže to se lépe řekne, než udělá. Na cuknutí ohlávkou oslík nereaguje, PRRRR taky nezná, česky neumí. Takže věty „Oslíku, počkáme na Kačenku“ se míjí účinkem. Stop ani Halt taky nezabírají. Chvíli se s oslem neúspěšně přetlačuji, ale nakonec s povzdechem „moudřejší ustoupí“ uděláme s oslem otočku a místo, abychom na zbytek výpravy čekali, jdeme jim naproti.

Pak už oslíkové spořádaně kráčí za sebou po cestičce a užíváme si legraci. Před koncem vyjížďky chceme ještě jednou fotit, ale oslíci už vidí žlábek se senem a zastavit prostě nejdou. Můj osel dělá, že mě nevidí a jde si svým tempem za svým aktuálním cílem (trochu mi připomíná syna, ten to umí taky velmi dobře).

Nejen, že nereaguje na snahy o zastavení, ale když se postavím proti němu, nemá ani snahu mě obejít. Takže se rychle smiřujeme, že jezdecká fotka už nebude, a se smíchem uvazujeme oslíky k jejich vytoužené dávce sena.

Děti poskakují kolem, hladí oslíky a děkují jim za svezení. Ani jim nevadí, že je vedro k padnutí. Naštěstí nás čeká výjezd k ledovci, tak se snad brzy ochladíme.

A jak tedy zastavit osla? Nevím. A vy?