Kočár do křoví a hurá do kopce!

Naše druhá rodinná dovolená v Rakousku. Alpy s dětmi získávají nový rozměr a výběr destinace nová kritéria. Nicméně Zillertal se jeví jako ideální místo pro pobyt s capkajícím 1,5 roku starým turistou a kočárem. Takže kočár, nosítko, náhradní oblečení, dětské sušenky, pití a další sarapatičky a jde se.

Jedna z místních přehrad nás opravdu uchvátila. Povzdech "to musí být krásný výhled, támhle z té chaty" rozhodl o další náplni dne.

Cesta kolem přehrady není nijak ozvláštněná, po pár stech metrech přestaly být sušenky zajímavé a Kačenka slézá z kočárku. Ale výlet naštěstí nekončí. Každou chvíli stojí při cestě kráva, občas najdeme maliny, hodíme do potůčku kamínek, přejdeme po kládě mokrý pruh cesty, …

A pak přichází okamžik pravdy. Pěšinka odbočuje prudce vzhůru, kočárek ani capkání nemají šanci. Podaří se udržet dítko v nosítku? Složený kočárek končí pod smrčkem, nesjízdná cesta vede kamsi 400 metrů nad nás.

Tatínek s nosítkem nadšením téměř běží. Já jsem zvyklá chodit kolem hřiště šnečím tempem. Aerobik to nezachránil. Funím už po pár metrech. Naštěstí je pořád co fotit, Kačenka chce čůrat, napít, podat kytičku a také ochotně nechávám projít turisty v protisměru.

Přehrada se pomalu propadá hluboko pod nás a otevírají se další výhledy (zase je co fotit, uf). Ale nakonec jsme tam! Na chatě si jednoznačně zasloužíme polévku a jablečný štrůdl s pudinkovým přelivem. Výhledy určitě stály za tu námahu. Manžel hopká po kamenech a skalkách a fotí jak šílený.

Výlet splnil naše očekávání. Jsme náležitě vynadívaní, unavení, dokonce nás trochu bolí nohy. Kačenka nadšeně opakuje nová slova - vodopád, kláda a šutr. Všichni se už těšíme na další den.